Exkurze pro maturanty: Osvětim

Naše exkurze se uskutečnila 12. 11. 2024. Začala v Auschwitz I, kde jsme si nejprve vyzvedli sluchátka, abychom mohli nerušeně poslouchat výklad průvodkyně. Ta nám v úvodu exkurze představila základní informace o táboře.

Poté jsme společně procházeli několika bloky. V bloku 4 jsme se dozvěděli o podmínkách, ve kterých zde vězni žili. V jedné místnosti bylo nuceno spát až 1000 lidí.

Následně nám průvodkyně vyprávěla o tzv. „cestě smrti“. Vězni přijeli do tábora „vlakem“ a byli okamžitě rozděleni na dvě skupiny:

Lidé schopní práce – ti byli posláni na těžkou a vyčerpávající práci.

Starší lidé, slabé ženy a děti – bezprostředně zavražděni v plynových komorách. —Dále jsme prošli dlouhou chodbou plnou fotografií obětí – mužů i žen. Jejich ustrašené tváře nám znovu připomněly hrůzy, které se na těchto místech odehrávaly.

V bloku 11, známém jako „vězení“, jsme se dozvěděli o brutálních podmínkách, ve kterých byli vězni drženi. Prošli jsme také kolem tzv. stěny smrti, kde byli vězni popravováni. Průvodkyně nám rovněž ukázala místo, kde byli lidé veřejně věšeni jako výstraha ostatním, a prostor pro denní nástupy, které probíhaly za jakéhokoliv počasí. Na závěr prohlídky v Auschwitz I jsme v tichosti prošli bývalou plynovou komorou. Místem, kde ztratily život tisíce lidí. —Poté jsme nasedli do autobusu, který nás převezl do Auschwitz II – Birkenau, známého též jako Březinka. Tento tábor člověka vyděsí svou rozlohou. Dnes jsou k vidění pouze pozůstatky – především komíny, které zůstaly po spálených a nacisty zničených budovách. U jednoho z pomníků jsme položili kytici. Těchto památníků je zde celkem 14 a jsou psány v různých jazycích, aby každý mohl vzdát holt obětem, které pocházely třeba i z jeho země.

Prohlídku jsme zakončili návštěvou baráku, kde byly ubytovány ženy. Ty spaly na trojposchoďových postelích, často ve velmi stísněných podmínkách, v zimě, v horku, bez hygienického zázemí. Po tomto emotivním zážitku jsme se vrátili do autobusu a vydali se na cestu domů.

Exkurze byla silným připomenutím tragické kapitoly lidských dějin a ukázala nám, jak důležité je nezapomínat na minulost.

Sebastián Neshoda, 4.E